K Balatonu na kole: podél Moravy, Baťova kanálu a Dunaje

Bezmála 500 km dlouhá trasa z Olomouce k Balatonu vede většinou po rovině. Nejdříve podél Moravy, poté chvíli podél Dunaje a maďarskými polemi. Až těsně před cílem se přehoupne přes kopcovitou oblast, známou jako Bakoňský les, a zklesá k Balatonu. Následující týden má být jasno bez deště, takže stan nechávám doma a s sebou beru jen karimatku a spacák.

Neděle 1. 10. 2023

V neděli ráno finálně balím brašny, dofukuji kolo a kolem půl desáté vyrážím. Trasu mám naplánovanou, noclehy budu řešit na místě. Do Brodku u Přerova, kde se zastavujeme na pivo, mě doprovází R. V poledne vyrážím, už sám, směr Kroměříž. Za Troubkami vjíždím do lesa, po kterém je rozeseta spousta vrtů. Zřejmě na ropu, nebo zemní plyn. V lese se napojuji na dálkovou cyklostezku EuroVelo 4, která na své trase Francie–Ukrajina protíná i Česko. Po této cyklotrase budu pokračovat dalších 82 km až na Slovenské hranice.

Z Kroměříže pokračuji po pravém břehu Moravy. Zanedlouho zastavuji ve sportovním areálu Kvasice, kde v tamní restauraci obědvám. Navzdory hezkému počasí, víkendu a značnému množství cyklistů se jedná o jednu z mála otevřených hospod, které ten den míjím. Po obědě sleduji cyklostezku na druhý břeh Moravy a přes Otrokovice a Napajedla přijíždím k jezu Spytihněv, první plavební komoře a začátku Baťova kanálu. Na vyhlídkové plošině dávám pivo, pozoruji projíždějící loďky a před pátou hodinou vyrážím dál.

Po průjezdu Uherským Hradištěm míjím letecké muzeum Kunovice, kterému při pohledu z cyklostezky dominuje Tu-154M. Světla pomalu ubývá a já začínám řešit, kde budu dneska spát. Jako nejvýhodnější se mi zdá penzion U Veličky u plavební komory Strážnice, ke které mi chybí ještě asi 20 km. Šlápnu do pedálů a vyrážím mu vstříc. Ve Veselí nad Moravou poprvé neplánovaně sjíždím z trasy, když ze zvyku následuji dobře značenou EuroVelo 4, ze které tu ale mám v plánu nakrátko odbočit. Zanedlouho se napojuji zpět a už za tmy dojíždím k vyhlédnutému penzionu, který nabízí i malý plac pro kempování. Toho se chystám využít. Na místě ale zjišťuji, že kemp je uzavřen, takže se odebírám do nedalekého autokempu Strážnice, kde rozbaluji spaní. V celém kempu jsou kromě mě dva karavany a jedno auto. V okolí je vše zavřené; večeřím rezervní horalku a kolem deváté ulehám.

Pondělí 2. 10. 2023

Ráno platím na recepci kempu 135 Kč za nocleh a vyrážím směr Slovensko. Na hranici mi chybí necelých 10 km. U plavební komory Petrov, kde jsem měl v plánu snídat, zjišťuji, že občerstvení je dopoledne zavřené a dalších 70 km cyklostezka neprochází žádnou vesnicí. Zajíždím do Petrova nakoupit snídaní, pečivo na svačinu a vodu. Kolem půl deváté dojíždím do přístaviště Skalica, kde opouštím EuroVelo 4 a vjíždím na Slovensko. Na lavičce v jinak pustém přístavu snídám. Klid v místě ruší jen stavba nové plavební komory, která umožní napojení jižní části Baťova kanálu na Moravu.

Dál pokračuji Slovenskem. Po asi třiceti minutách míjím Lávku Velké Moravy: nový, monumentální cyklomost. Po další půlhodince pak projíždím stavbou železničního mostu Lanžhot-Kúty a kolem jedenácté dojíždím na hraniční přechod Brodské, kde v přístřešku pauzuji a pozoruji namátkové hraniční kontroly.

Dále mě čeká asi 11km úsek po nově zrekonstruované cyklostezce, otevřené podle dostupných informací teprve včera. Nejdřív jedu po hezky zválcovaném štěrku, který se později mění ve zválcovaný makadam. Jízda po něm je obtížná a mně dochází, že stavba cyklostezky má nejspíš zpoždění a není dokončená. Toto potvrzují dělníci a těžká technika, kterou po chvíli potkávám. Zválcovaný makadam se navíc mění na nezválcovaný, nahrubo nasypaný. Jízdu po něm po chvíli vzdávám a jedu ve stopách, které tatrovky navážející štěrk vyjezdily ve vysoké trávě podél cyklostezky. Při nejbližší příležitosti odbočuji na polní cestu a na cyklokřižovatku nedaleko obce Moravský Svätý Ján dojíždím alternativní trasou. Napojuji se zde na další dálkovou cyklotrasu. Tentokrát EuroVelo 13, kterou budu sledovat do Bratislavy.

Za jízdy po hladkém asfaltu slyším periodické klapání a při bližším zkoumání objevuji výduť na předním kole. Duše mám nafoukané mírně nad doporučenou horní mez, takže pro jistotu upuštěním vzduchu snižuji tlak a pokračuji dál. Do obce Gajary, kde plánuji pozdní oběd, zbývá asi 20 km. Cestou postupně předjíždím školní cyklovýlet. Spolu s dalšími dvěma místními jsou zatím jediní, které jsem za 60 km ujetých na Slovensku potkal. V Gajarech si v Pizzerii Kino objednávám Bryndzovou pizzu a pivo. Plánuji, kde budu spát: nakonec si vyhlídnu přístřešek poblíž Devínského jezera. Cestou k přístřešku projíždím přilehlou CHKO Záhorie. Kromě hezké krajiny je tu také od loňska otevřen nový, přes 260 m dlouhý cyklomost do vesničky Marchegg na rakouské straně.

K přístřešku přijíždím před šestou hodinou a začínám sundávat plášť z předního kola. Už za šera zjišťuji, že plášť je zevnitř, nejspíš v důsledku jízdy po neuválcovaném makadamu, naprasklý. Od příjezdu do přístřešku setrvale roste množství komárů a začíná být jasné, že tady spát nepůjde. Naštěstí mi kolemběžící sportovec, se kterým se dávám do řeči, doporučí asi 3 km vzdálený přístřešek, kde by komárů mělo být méně. Dozvídám se taky, že enormní množství jich tu je díky rozlehlým záplavovým oblastem, do kterých se tu rozlévá Morava a kde se komáři hojně líhnou. Už za tmy tak nasazuji zpět naprasklý plášť, protože náhradní, na rozdíl od duše, nevezu. Ještě než můžu vyrazit k novému přístřešku, ale zjišťuji, že mi nejdou nasadit brzdy. Přední kolo je celé posunuté doprava. Pod ohromným náporem komárů se tím ale už nezabývám a vyrážím k novému přístřešku, kde rozdělávám spaní a ulehám. Při usínání přemýšlím nad důvodem vychýlení kola a nad tím, jestli jsem v minulém přístřešku nevytratil nějakou podložku. Komárů je tu sice výrazně méně, přesto se ale až do hluboké noci každou chvíli budím, abych se střídavě celý zpocený vybalil ze spacáku a za chvíli se s několika novými štípanci, obtěžován komáry, zase zabalil zpátky. Někdy v průběhu noci naštěstí komáři trochu poleví a já se můžu dobře dospat.

Úterý 3. 10. 2023

Ráno kolo odstrojuji, otáčím ho na řídítka a jdu zkoumat defekt. Naštěstí se ukáže, že přední kolo bylo jen špatně nasazené a žádnou součástku jsem nevytratil. Takže balím věci, upevňuji brašny a vyrážím do Stupavy do cykloobchodu, na který jsem včera také dostal tip od běžce (díky!). Obchod otvírá až v devět hodin. V mezičase snídám, doplňuji vodu a vyrážím do lékárny nakoupit tolik potřebný repelent, o kterém jsem včera zjistil, že jsem jej zapomněl doma. V devět hodin kupuji nový plášť, na místě jej měním a nechávám si kompresorem dofouknout duši. Už kolem desáté tak s novou duší a repelentem projíždím okolo včerejšího prvního přístřešku.

Za pár minut mě, 20 km před skutečným vjezdem do města, překvapuje cedule „BRATISLAVA“. Podél Moravy pokračuji pod Devín, kde pauzuji a kochám se jejím soutokem s, zdánlivě mnohem rychleji tekoucím, Dunajem. Až se dostatečně prokochám, vytahuji mobil a začínám hledat směnárnu, kde bych si vyměnil maďarské forinty. K mému překvapení ale zjišťuji, že nemám datový signál. Takže se, nyní pro změnu podél Dunaje, vydávám do Bratislavy, kde na nábřeží zastavuji. Ale ani na druhý pokus se mi nedaří přistoupit na internet. Směnu tedy zavrhuji a po mostu SNP přejíždím na druhý břeh, kde si na Tyršově nábřeží dávám oběd. Za silného protivětru vyrážím po cyklotrase EuroVelo 6 vstříc maďarským hranicím. Jižní variantu této cyklotrasy budu sledovat až do Györu. Cestou se zastavuji na ornitologické pozorovatelně Čunovo, ze které je krásný výhled na Dunaj a u které, pravděpodobně proto, že je oficiálně uzavřena, nikdo není. Po 15 km, které jsem jel bezmála 2 hodiny, odpočívám, svačím a naposledy se kochám Dunajem, od kterého se za chvíli pro zbytek cesty odpojím.

Po odpočinutí se vracím na větrnou cyklostezku a vyrážím směr Maďarsko. Z hraniční vesničky Rajka, kde vidím samé bratislavské značky a slyším jen Slovenštinu, pokračuji po hezké cyklostezce podél hlavní cesty směr Monsonmagyaróvár, kde po drobných komplikacích nacházím dobře skrytý bankomat a vybírám forinty. Před šestou přijíždím do kempu Party Kemping ve vesničce Halázsi. V kempu jsem jediným hostem. Platím 4 000 forintů (asi 250 Kč) za místo pro karimatku a kolo a jdu do přilehlé restaurace na skvělou večeři (5 500 forintů; 350 Kč). Usínám za jasného osvětlení nedalekého fotbalového stadiónu, kde se zrovna hraje zápas. V noci mě párkrát budí lehký deštík, ale protože vím, že mohutněji pršet nemá, tak se jen přetočím obličejem do spacáku a spím dál.

Středa 4. 10. 2023

Ráno se balím, a po dobře udržované cyklostezce, vedoucí podél vedlejších silnic skrze maďarské dědiny, mířím do Györu. Míjím první směrovku „BALATON“ a projíždím Györem, kde se odpojuji z EuroVelo 6 a pro zbytek cesty sleduji maďarskou cyklostezku 24 Györ-Balaton. Ve městečku Nyúl se zastavuji v restauraci Platán Csárda. Dosud byly v Maďarsku obchůdky i hospody, na rozdíl od Česka a Slovenska, otevřeny téměř v každé vesničce, takže si objednávám jenom pivo a malý salát s tím, že si později dám večeři. Obsluha mluví, stejně jako většina Maďarů, se kterými jsem se v průběhu cesty bavil, dobře Německy. Už dříve mě u vjezdu do vesnic zaujalo, že jsou tam uvedeny i jejich německé názvy. Jak se později dozvídám, je pro mnoho (místy je uváděno až sto tisíc) Maďarů němčina mateřským jazykem. Další zhruba milion Maďarů pak němčinu ovládá jako cizí jazyk. Znalost němčiny napříč Maďarskem byla ještě nedávno srovnatelná se znalostí angličtiny.

Pokračuji do města Pannonhalma, kde končí vyhrazené cyklostezky a strmým výjezdem k tamní bazilice začíná kopcovitá část trasy. Po výjezdu obhlížím první výhledy do kraje a vyrážím si užít první sjezd trasy. Krátce na to míjím cyklosměrovník k mé cílové destinaci „BALATONFÜRED 95 KM“. Po třech dnech jasného počasí je dnes trochu pod mrakem a také se otočil vítr, který mi občas foukne i do zad. Díky tomu se mi po maďarských okrskách, navzdory občasnému provozu, jede dobře. Ukazuje se, že s koncem cyklostezek kolem Györu skončili i obchůdky a hospody. V jedné z vesniček ale nakonec narážím na otevřený obchod, kde nakupuji svačinu a večeři.

Na internetu si vyhlídnu kemp ve městě Zirc, který nakonec nalézám umístěn poměrně atypicky v zahradách bývalého zámečku v centru města. V Bakonyi Camping mám poprvé za cestu možnost použít i teplou sprchu! Kvůli ušetření váhy sice nevezu ručník, ale sprchu využívám a utírám se do trička. Za místo pro spacák a kolo platím 5 000 forintů (asi 320 Kč).

Zpočátku jsem v kempu sám, ale po chvíli přichází Maďar s krosnou. Mluví anglicky, takže se dáváme do řeči. Mimo jiné mě upozorňuje, že spaní v lese by tu v tuhle dobu, kvůli probíhající lovecké sezóně, nedoporučoval. Zrovna přijel od Balatonu a informuje mě, že je tam po sezóně a většina kempů je zavřená, což mě zaráží, protože další týden tu má být, stejně jako tento, velmi pěkné počasí. Ještě nějakou dobu si povídáme o Maďarsku a Česku a pak ulehám. Spím dnes ve 400 metrech nad mořem a obloha je jasná, takže je noc podstatně chladnější, než noci předchozí. Ve spacáku je ale příjemně.

Čtvrtek 5. 10. 2023

Ráno se budím a vše je úplně mokré od rosy, která je mnohem intenzivnější, než předchozí rána. Namoklé věci pořádně prosušuji a vyrážím až před desátou. Zpoždění mi nevadí, protože mě do cíle čeká jen asi 75 km.

Projevuje se u mě syndrom posledního dne a v kopcovité krajině se mi šlape ztěžka. Nakonec přes nejvyšší bod trasy, 568 metrů vysoké sedlo nad vesnicí Hárskút a rozlehlé, vyprahlé louky, dojíždím před město Veszprém. Abych do něj nemusel zajíždět, opouštím cyklotrasu 24 a vydávám se přes vesnice Nemesvámos a Hidegkút alternativní trasou po cyklostezce 245.

Trasa vede nejprve krásným, skalnatým údolím Tekeres plným urostlých, listnatých stromů a také komárů. Já jsem ale vybaven dokoupeným repelentem! Překonávám 500m úsek po úzké, frekventované silnici a odbočuji na polní cestu, která se několik kilometrů pohupuje nahoru a dolů. Za každým obzorem vyhlížím hladinu Balatonu. Nakonec po náročném sjezdu lesem dojedu na louku, ze které je hladina vidět a po štěrkové cestě sjíždím do města Balatonfüred.

Po dojetí do města se vydávám na poloostrov Tihany. V mapě tam mám vyhlídnutý cílový bufet, kde doufám v jídlo a pivo. Když konečně dorážím na místo, narážím na dva zavřené bufety, pusté parkoviště a zarostlý břeh. Hladový, bez jídla a pití tedy vyrážím do města Balatonakali, kde se podle informací, které jsme si s Maďarem vyměnili včera večer, nachází jeden z mála otevřených kempů na této straně Balatonu. Cestou míjím několik restaurací, ale odhodlán vyřešit nejdřív ubytování, takže dál šlapu podél břehu Balatonu zvlněnou cyklostezkou s minimem výhledů na jezero. Před pátou hodinou dorážím do kempu Strand-Holiday Camping, kde platím 3 350 forintů (asi 210 Kč). Po pěti dnech a 500 km tak poprvé stojím na břehu Balatonu s dobrým rozhledem na jezero.