Na kole pod Velkou Fatru

Tuto trasu na Slovensko mám naplánovanou na zhruba deset dní. Je jasné, že tolik času mít nebudeme, takže vyrážíme s tím, že uvidíme, jak se nám na začátku sezóny pošlape a kam dojedeme. Protože hlásí i poměrně intenzivní deště, máme kromě spacáků a karimatek nabalené i nepromokavé oblečení. Stan nevezeme.

Mapa ujeté trasy

Neděle 5. 5. 2024: Olomouc – Horní Bečva

93,8 km

552 m

245 m

V neděli ráno vyrážím spolu s R na setkání se S a společně pak pokračujeme přes Tršice do Oseku nad Bečvou, kde zastavujeme na pivo u rybníku Jadran. V Lipníku nad Bečvou se R, který nás jen vyprovázel, odpojuje, my přejíždíme na levý břeh Bečvy a pokračujeme po cyklotrase 50.

Ve Valašském Meziříčí se odpojujeme na cyklotrasu 6260 do Horní Bečvy. Celý den jedeme po břehu proti proudu, takže to sice sotva poznáme, ale nastoupáme 570 výškových metrů. V Horní Bečvě – našem dnešním cíli – už jenom dokoupíme pár drobností na večeři a snídani a jdeme spát. Jsme celkem zmožení a zítra ráno nás čeká náročný výjezd.

Pondělí 6. 5. 2024: Horní Bečva – Strečno

72,7 km

938 m

1 133 m

Ráno vyrážíme strmým výstupem k rozcestníku Benešky (855 m). Kola jsou s nákladem těžká a většinu výstupu tlačíme. Dále pokračujeme po hřebenu pod Vysokou, k turistické chatě Třeštík a nakonec na vrch Čarták (953 m) – nejvyšší bod dnešní trasy. Rozhledna, která se na vrcholu nachází, je zamčená, takže sjíždíme do hraničního sedla Bumbálka, odkud pokračujeme podél státní hranice na vrch Beskyd (900 m), kde na Masarykově chatě obědváme. Z terasy jsou hezké výhledy, mimo jiné na Lysou horu.

Po obědě nás čeká 9km sjezd do Vysoké nad Kysucou (540 m). Tam se odpojujeme z hlavní silnice a přes kopce přejíždíme do sedla Semeteš (680 m), kde máme vyhlídnutou hospodu na pivo. Ta má ale v pondělí zavřeno, takže se napojujeme na cyklo trasu 005 a táhlým 14km sjezdem sjíždíme až k Hričovskému kanálu (310 m), podél kterého pokračujeme po hezké cyklostezce až k vodní nádrži Hričov. Za nádrží se napojujeme na velmi frekventovanou silnici, ze které ale za chvíli odbočujeme na nově zbudovanou cyklostezku.

V Žilině z cyklostezky odbočujeme a zajíždíme do města vybrat eura. Protože jsou na dnešní noc hlášeny silné bouřky včetně krupobití, přehodnocujeme náš plán nocování na Starém hradu Strečno. Nevíme totiž, jestli je tam místo, kde by se dalo schovat před deštěm a stan ani plachtu z prostorových a váhových důvodů nevezeme. Na poslední chvíli tak bookujeme noc v privátu SIMBA ve Strečnu. Za dvojlůžkový pokoj s koupelnou a možností schovat kola do zahrady platíme 25 EUR na osobu. Naproti ubytování se navíc příhodně nachází hospoda, kde koštujeme slovenské pivo.

Úterý 7. 5. 2024: Strečno–Necpaly

47,2 km

1 145 m

922 m

V noci sice pršelo, ale zdaleka to nebylo tak dramatické, jak jsme čekali. A co víc, přestože na celý dnešní den je hlášen setrvalý déšť, když se budíme, neprší. V COOPu pokoupíme snídani a pečivo na svačinu s sebou a vyrážíme. V kopcích nad námi se převalují mraky a je výrazně chladněji než předchozí dny. Ale stále neprší.

Abychom se vyhnuli jízdě po vytížené a úzké silnici Strečno-Martin, napojujeme se pod hradem na cyklostezku 5430, kterou budeme stoupat po úbočí Lučanské Malé Fatry. V 8km stoupání často odpočíváme a místy jdeme pešky. Asi ve třetím kilometru potkávám lesníka, který se zrovna vrací k autu a chystá se k odjezdu. Poté, co se mě zeptá, jestli se nebojím medvědů, prohlašuje něco o tom, že on je rád, že se může zavřít do auta, že jsou úplně všude a že je to v hajzlu. S těmito slovy nasedá a odjíždí kamsi nahoru.

Pauzujeme na vyhlídkovém místě ve výšce asi 615 metrů, kde máme jeden z posledních zamračených výhledů na Strečno. Kousek nad námi začínají mraky, ze kterých nebude vidět vůbec nic. Pod ohromnými sloupy elektrického vedení, které přes kopec vedou, projíždíme dál. V mlžném a vlhkém počasí nad námi dráty (vlivem roztahování a smršťování kapiček vody) slyšitelně bzučí.

V sedle Rakytie (709 m) končí asfalt. Zbývající 3 kilometry tak musíme zvládnout místy strmou lesní cestou. Velkou část trasy kola tlačíme. Cestou k sedlu Javorina (967 m) procházíme kolem skupinky chlapíků, kteří v mokrém a velmi strmém svahu pod námi sází stromky. Do sedla dorážíme před jedenáctou. Těchto 8 kilometrů jsme tak zdolávali skoro dvě hodiny. Protože už nějakou chvíli jedeme v mracích a lehce mrholí, schováváme se v liduprázdném sedle pod přístřešek, kde svačíme přesnídávku a brambůrky dovozené ještě z Česka.

Na vrcholu Polom (1 010 m) nedaleko sedla se nachází památník obětem bojů Malofatranské operace za druhé světové války. Kola necháváme odstavené ve stojanu před památníkem a vyrážíme na krátkou obhlídku. Na místě jsou – nejspíš vzhledem k zítřejšímu Dnu vítězství – čerstvé věnce a na stožárech v mlze vlají vlajky. Sedáme na kolo a vyrážíme směr Martin.

Nejdříve díky zkřivené směrovce vyjedeme špatným směrem, ale brzy si to uvědomujeme, vracíme se a vyrážíme správným směrem k rozcestníku Saračníky, kde máme ve strmém stoupání první defekt - přetrhnutý řetěz. Na místě to opravit nedokážeme a tak nezbývá nic jiného, než pár posledních metrů vytlačit a po 12km sjezdu do Vrútek hledat servis. Ten nacházíme a oprava proběhne bez problému. V nedaleké kolibě se zastavujeme na oběd a po nevelkém zdržení vyrážíme dál.

Po průjezdu okrajovou částí Martina míříme do podhůří Velké Fatry. Zvlněnou krajinou projíždíme po málo frekventovaných silnicích až do vesnice Belá-Dulice, kde pauzujeme v hospodě. Máme totiž v plánu spát na asi 3 km vzdálené rozhledně, kam nemá cenu přijet zbytečně brzo. Přisedá si k nám jeden z místních, který byl na Olomoucku na vojně a chvíli nám o tom vypráví. V našem kraji to všude (včetně naší vesnice) velmi dobře zná.

Na rozhlednu na Brotnici dorážíme bez problému. Na místě ale zjišťujeme, že opravovaný řetěz je naprasklý na více místech. Myslíme si, že se to muselo stát později během dne. Na nevysoké rozhledně usínáme za vzdáleného hlukotu medvědů. Později v noci, kdy už tvrdě spím, jsou prý slyšet i z okraje lesa naproti přes cestu.

Středa 8. 5. 2024: Defekt a návrat domů

2 km

6 m

80 m

Protože nás dnes čeká náročný výjezd na Kraľovu studňu (1 384 m), vstáváme už kolem šesté, rychle se balíme a vyrážíme do nejbližší vesnice nakoupit čerstvou snídani. Po necelých dvou kilometrech nám ale opět praská řetěz, který je vzhledem k dalším naprasknutým článkům potřeba vyměnit. Protože je ale dnes státní svátek a všechny obchody i servisy mají na Slovensku ze zákona zavřeno, je jisté, že se nám to dnes nepodaří. Variantu čekání do zítra, návratu do Martina a pokračování dále s jeden a půldenním zpožděním nakonec zavrhujeme a po tříhodinovém čekání nastupujeme do cyklobusu, který na místní návsi zastavuje na své trase do Žiliny, odkud se vlakem vracíme zpátky do Česka.