Pamir Highway: Alajské údolí a odlet domů
Středa 31. srpna 2022: přejezd do Alajského údolí
Ve zbývajících dnech se vyrážíme podívat do Alajského údolí, odkud by měl být dobrý výhled na Zaalajský hřbet a jeho nejvyšší vrchol - Pik Lenina. 170 km dlouhé údolí je sice údolím, ale i tak se nachází v nadmořské výšce asi 3 000 metrů. Od Oše ho odděluje sedlo Taldyk (3 615 m), které musíme přejet. Od Tádžikistánu pak sedlo Kyzyl-Art (4 282 m), kterým jsme se původně chtěli vrátit, ale z důvodu kyrgyzsko-tádžického pnutí je momentálně zavřené.
Z Oše vyjíždíme po nákupu a tankování kolem desáté hodiny. Když po třech hodinách jízdy serpentinami vyjíždíme do sedla, vidíme na krajnici odstavených několik náklaďáků, které jsou na místě opravovány. Zatímco R řídí, kochá se krajinou a občas si zastaví na fotku, já v horečkách spím na zadním sedadle. Dobře není ani I. R to večer do cestovního deníku shrnul takto: "auto dobré, skupina zdecimována".
Ze sedla Taldyk sjíždíme do údolí, kde vidíme stáda polodivokých koní, malé malebné vesničky, přeplněné staré náklaďáky a v pozadí toho všeho zaledněný horský hřeben. Za vesnicí Sary Mogol odbočujeme z hlavní cesty na planinu, kde u řeky vaříme pozdní oběd - já mám rýži na sucho.
Vyjíždíme dalších asi 20 km do výšky 3 500 m. n. m. k jezeru Tulpar, kde rozděláváme stany a s výhledem na jurtový kemp a Pik Lenina uleháme.
Čtvrtek 1. září 2022: Alajské údolí
Pravděpodobně proto, že si R myslel, že místo nadmořské výšky 3 500 metrů spíme o mnohoset metrů výše, si večer vsugeroval výškovou nemoc, nevyspal se moc dobře a dnes už není na dvakrát ani jemu. Ráno do auta balíme stany a pěšky vyrážíme na šest kilometrů vzdálený vyhlídkový bod. Cestou procházíme v bezprostřední blízkosti koní, krav i jaků. Poté pokračujeme po úbočí, až nakonec sejdeme do údolí řeky, odkud nás čeká finální půlkilometrový výstup na vyhlídkový kopec.
Nevím, do jaké míry hraje roli nadmořská výška a do jaké míry moje celková malátnost, ale jde se mi velmi ztěžka a před finálním výstupem to otáčím a vracím se zpět k autu, kde na R a I čekám. Protože mám kromě teploty a celkové únavy také průjem a endiaron nezabírá, beru si loperon, který mi zabírá natolik, že jdu znovu na záchod až po návratu do Česka. Když dobalujeme poslední věci do auta, vypadne nám ze dveří vařič na plynovou kartuši a zlomí se.
Při pokusu o nastartování zjišťujeme, že baterka je mrtvá a auto nenastartuje. Pravděpodobně proto, že jsme večer měli klíčkem otočit do speciální polohy, která baterku odpojí; to jsme ovšem nevěděli. Vydáváme se tak do asi kilometr vzdáleného jurtového kempu v naději, že tam mají auto. Po příchodu nám oznamují, že tam auto není a přijede až navečer. Klučina ale mízí mezi jurty a říká nám, ať jdeme za ním. Tam otevírá krabici napojenou na několik solárních panelů a vytahuje z ní těžkou baterku, kterou s ním pak neseme k našemu autu. Kilometrová vzdálenost se najednou zdá velmi dlouhá.
Auto bohužel na baterku nestartuje. Buď není dostatečně nabitá, nebo nedokáže dát dostatečný proud. Když už se začínáme smiřovat s tím, že baterku poneseme zpátky k jurtám a budeme čekat, až večer přijede jejich auto a nahodí nás, vyjíždí zpoza zatáčky Land Cruiser s americkými turisty, který nás krátce po šesté odpoledne nastartuje.
Když kolem osmé večer dojíždíme do vesničky Sary Taš, předjíždíme dva dálkové cyklisty, kteří na naložených kolech vypadají, že toho mají v silném protivětru dost. Ubytováváme se ve skvělém penzionku Akun (130,- Kč na osobu a noc).
Pátek 2. září 2022: návrat do Oše
Když ráno v půl osmé vycházíme z pokoje na snídani, procházíme na dvoře těsně kolem býčka. U bohaté snídaně (55,- Kč na osobu) si nás paní majitelka fotí na Instagram, kde má fotky svých hostů ze všech koutů světa. Po snídani jdeme s obavami zkusit nastartovat auto. Protože jsme v něm včera už otočili klíčkem do správné polohy, startujeme bez problému a vyrážíme na přejezd do Oše.
Cestou zastavujeme a fotíme výhledy. Vracíme se sice stejnou cestou, ale pro mě, který celou cestu sem prospal, jsou nové. K Oibekovi dorazíme po poledni, vracíme mu auto a dostáváme zpět kauci. Proti 80 dolarům, které jsme po Tádžikistánu zaplatili v autodílnách, nám Oibek škrtá dvě ubytování, co jsme u něj strávili. Zbytek dne trávíme přebalováním a převažováním zavazadel tak, aby se všechna vešla do váhového limitu.
Sobota 3. září 2022: odlet
Když nás Oibek před pátou ráno veze na letiště, ukazuje nám fotky zdemolovaného auta s tím, že ho měl půjčené Jan z Čech a otočil ho několikrát na střechu. Když s Oibekem mluvil celník na hranicích při našem návratu do Kyrgyzstánu, zrovna to byl v Biškeku vyřizovat.
Na letišti později vidíme český vládní speciál, kterým do Kyrgyzstánu přiletěla delegace Parlamentu ČR a Československé obce legionářské za účelem návštěvy hřbitovů rakouskouherských válečných zajatců českého a slovenského původu. Na letišti jsou vítání početnou skupinou v místních krojích.
