kopcovitá krajina zalitá sluncem

Chorvatsko 2: Zadar, národní park Krka, Split a Makarská riviéra

(31. 10. - 8. 11. 2024)

Hrad Ostrožac

hrad v mlze
Hrad Ostrožac

Při krátké zajížďce do Bosny je mým hlavním cílem hrad Ostrožac nacházející se nad sevřenou soutěskou řeky Una asi 25 km od chorvatských hranic. Areál středověkého hradu nabízí kromě procházky po velkých zachovalých hradbách, ze kterých je za dobrého počasí určitě hezký rozhled do okolí, a možnosti prozkoumat zchátralou novogotickou část také výstavu mnoha kamenných soch, které jsou zde tvořeny v rámci pravidelné sochařské akce.

zchátralé stěny hradu
zchátralá stěna s okny
sochy na hradním nádvoří
Sochy v areálu hradu

Memorial Center Nikoly Tesly

Cestou na chorvatské pobřeží projíždím hornatou krajinou plnou listnatých podzimně zabarvených lesů. Místní u cesty každou chvíli prodávají pečené kaštany. Ještě než dojedu k moři, zastavuji ve vesničce Smiljan, na jejímž okraji stojí osamoceně dům, kostel a stodola, kolem kterých je vybudován malý park a parkovišťátko - jedná se o rodný dům Nikoly Tesly a kostel, kde byl jeho otec farářem.

dům, kostel a stodola
Rodný dům Nikoly Tesly
směrovník
Směrovník k místům, kde Tesla působil

Asi nejzajímavější exhibice v muzeu je zmenšená replika Teslovi laboratoře z Colorado Springs, kde v roce 1899 studoval vysokonapěťovou elektřinu a její bezdrátový přenos. Při návštěvě této repliky jsem dostal do rukou velkou tyčovou zářivku. Ta se mi po zapnutí Teslova transformátoru, který se v místnosti nachází, rozsvítila v rukou.

neonové číslo patentu
Číslo Teslova patentu na systém elektrického osvětlení

Na noc zastavuji na odpočívadle nad městem Karlobag. Přímo z dodávky pozoruji západ slunce za ostrov Pag.

dodávka s červánky nad mořem v pozadí
Nocoviště
nasvětlené ostrovy
osvětlený ostrov Pag

Zadar

Zastavuji ve městě Zadar - jednom z nejstarších měst na pobřeží Jadranského moře. Při podvečerní procházce historickým centrem obhlížím několik kostelů, pozůstatky dva tisíce let starého římského fóra nebo třeba Mořské varhany. Zvuky linoucí se z těchto varhan se nesou po nábřeží několik desítek metrů daleko.

Mořské varhany v Zadaru se sestávají z 35 trubek různých délek, šířek a tvarů, které jsou zakončeny píšťalou a vyvedením na chodníku nábřeží. Zvuk každé z trubek je utvářen proudem vzduchu, který do trubky vhání vlny narážející do nábřeží.
lidé posedávající na starých sloupech
nasvětlené kostelní věž

Po prohlídce starého města se vracím na asi kilometr vzdálené nezpevněné parkoviště, kde nocuji. Na ohromném placu tu kromě stovek místních aut stojí i staré nepojízdné náklaďáky, několik dalších obytek a dvoupatrový obytný autobus, který dříve zřejmě sloužil jako vyhlídkový, protože má v druhém patře velká panoramatická okna zevnitř polepena flexibilními solárními panely. Jestli je ještě pojízdný mi není jasné, obydlený je ale zcela určitě.

Národní park Krka

Z centra Zadaru, kde bych nějraději zůstal ještě dva dny, musím bohužel kvůli plnému záchodu, který potřebuji nutně vyprázdnit, odjet. Přesouvám se k národnímu parku Krka s tím, že se tam po víkendu (tedy pozítří) půjdu podívat. Nakonec parkuji na malém parkovišti nedaleko kaňonu řeky Čikola, kde trávím dva dny prací. Druhý večer je poprvé trochu chladno a já topím od sedmi hodin až do ulehnutí. Přes den je zatím teplo - v dodávce, na kterou celý den svítí slunce, teplota vystoupá navzdory stálému větrání na asi 27 stupňů. Díky mnoha jasným dnům nemám zatím problém ani s elektřinou - baterka se dobila do plna už dopoledne a zatím neklesla pod dvě třetiny užitné kapacity. Při práci, kdy mi v dodávce běží lednice, ventilátor, router, notebook na nabíječce, monitor, světlo a večer topení, odebírám asi 40-50 W, přičemž za slunečných dopolední nabíjím 150-300 W.

výhled na hluboký kaňon
Kaňon řeky Čikola

Při příjezdu do vesničky Skradin, kde se nachází jeden ze vstupů do národního parku, natrefím na volné místo přímo u vstupu, čímž ušetřím za parkoviště, ze kterého se do parku jezdí lodí. Mimosezónní vstup stojí 7 euro za osobu. Po čtyřkilometrové procházce přicházím ke Skradinským vodopádům - nejdelším vodopádovým kaskádám v národním parku.

meandrující řeka
Řeka Krka
pohutné vodopády
Skradinské vodopády

Okruh po chodnících kolem vodopádů měří asi dva kilometry. Nabízí spoustu zastávek s výhledy a také malé muzeum věnované mlýnům, které tu byly budovány už od 12. stol. Muzeum se také věnuje historii místních vodních elektráren. Právě na Skradinských vodopádech totiž byla vybudována jedna z prvních velkých vodních elektráren na světě, která kromě 10 km vzdáleného Šibeniku zásobovala i několik továren.

jezero
Jezero nad hlavní kaskádou vodopádů
městečko u vody
Vesnička Skradin, do které se od vodopádů vracím lodí.

Split

Protože je s dodávkou ve Splitu v podstatě nemožné zaparkovat (valná většina parkovišť má výškové omezení v podobě pevných železných tyčí na vjezdu), trávím noc v přilehlém městečku Klis, odkud ráno jedu do centra autobusem. Na asi čtyřicetiminutové cestě autobus projíždí uličkami tak úzkými, že na každé straně zbývá jen pár centimerů. Tyto uličky jsou navíc obousměrné a ve velkém svahu, takže autobus každou chvíli zastavuje a čeká, až protijedoucí auta vycouvají.

staré město
centrální část Diokleciánova paláce

Hlavní turistická atrakce Splitu je Diokleciánův palác - dobře zachovalý římský palác ze 4. stol. Komplex paláce obsahuje asi 200 historických budov včetně katedrály svatého Domnia - nejstarší stále fungující katolické katedrály na světě. Palác je soustavně obydlen už 1700 let a i dnes tu žije několik stovek lidí. Přestože areál navštěvuji v listopadu ve všední den ráno, rozhodně tu nejsem sám. Stejně jako nedaleký Dubrovník byl Split - a zejména Diokleciánův palác - vybrán jako jedno z míst pro natáčení Hry o trůny; v seriálu ztvárnil městský stát Meereen.

lidé jdoucí ulicí lemovanou římskými stavbami
zapadlá ulička

Po návštěvě paláce se procházím zbývajícím centrem města, kde narážím mimo jiné na unikátní věžní hodiny s dvacetičtyřhodinovým ciferníkem nebo náměstí Republiky ze tří stran obklopené novorenesančními budovami.

můž s kytarovým pouzdrem jdoucí přes náměstí
restaurace se starou hradební stěnou v pozadí
restaurace na přístavní promenádě
věžní hodiny
hodiny s dvacetičtyřhodinovým ciferníkem

Makarská riviéra

Odpoledne se autobusem vracím k dodávce a vyrážím na přejezd k vyhlídnutému místu. Cestou přejíždím vysoké hory, po jejichž úbočí pak nad mořem pokračuji až k odbočce na nocoviště. Parkuji ve výšce asi 300 metrů nad mořem a před dodávkou pozoruji západ slunce. Na místě s krásným výhledem na moře, ostrov Brač a okolní hory zůstávám čtyři dny a nakonec odjíždím hlavně proto, že potřebuji opět vylít záchod.

výhled na prosluněnou krajinu u moře
Výhled z nocoviště
výhled na prosluněné pobřeží

Při průjezdu Makarskou zajíždím do města nakupovat. Předem si musím hodně vyhlížet, kde zastavím. Na většině parkovišť je tu totiž opět výškové omezení na 2,2 metru, které je obvykle provedeno formou jakési železné konstrukce nad parkovacím místem nebo bránou při vjezdu na parkoviště. Nakonec se mi podaří zaparkovat u Lidlu na jednom z asi tří míst bez výškové bariéry.

Po nákupu vyrážím ještě dočepovat vodu. Když jsem před dvěma týdny vyrážel, neměl jsem nádrž úplně plnou a i tak mi ji ještě asi třetina zbývá. Protože se ale v nejbližších dnech chystám do Bosny, kde nevím, jaká bude s vodou situace, dobírám téměř do plna. Když už za tmy vodu zdarma čepuji ze stojanu u automyčky na předměstí Makarské, přijde za mnou její majitel a nabízí mi, že jestli chci, můžu na místě i přes zákaz parkování přespat. Toho rád využívám.

Publikováno:
Galerie
arrow left
Předchozí Chorvatsko 1: Záhřeb, Plitvická jezera a podzemní letiště Željava
arrow right
Následující Bosna a Hercegovina 1: Počitelj, Medugorje, Blagaj a Mostar