Norsko: Lofoty
Pátek 23. 8. 2024: pláž Hovdsundet a vytopená dodávka
Ráno se rozfouká a M nemůže v kymácející se dodávce spát. První zastávkou je dnes odpočívadlo Storvik, ze kterého se dá přes kamenný most přejít na dlouhou písečnou pláž. Za deště podnikneme krátkou procházku, při které M sbírá suvenýrové mušle, a pokračujeme asi hodinu jízdy za Bodø. Z parkoviště vyrážíme na 7km vzdálenou oboustrannou pláž Hovdsundet tvořenou úzkým písčitým pruhem spojujícím pevninu s malým ostrovem.
Cesta je poměrně náročná. Není nijak značená a terén je plný bahna, vody, velkých kamenů a skal. Navíc stále prší. Nejdříve se držíme vychozené cestičky, která ale se začátkem kamenitého terénu mizí. Zhruba v půlce trasy nás napadne podívat se, jestli je odliv. Zjišťujeme, že není a příliv, při kterém se tu hladina zvedá o tři metry, vrcholí za 22 minut a pláž tak bude pravděpodobně z velké části pod vodou. Po útrapách s hledáním průchozího terénu nakonec přicházíme na skálu nad pláží, která je sice zaplavená, ale pořád jde hezky vidět.
Protože na skalní hraně kromě deště taky docela fouká, je nám zima a moc se tu nezdržujeme. Při návratu do dodávky potkáváme tři skupinky, které mají zřejmě příchod načasovaný na večerní odliv. V dodávce se převlékáme do suchého, zapínáme topení naplno a pokoušíme se co nejvíc věcí vysušit u jeho výfuku pod stolem. V mezičase voláme domů, plánujeme večeři a těšíme se, až se osprchujeme v teplé vodě, kterou ve výměníku ohřívá běžící topení.
Sprcha a brzké ulehnutí po náročném výletě se ale nekoná. Při psaní zápisku se mi najednou zazdá, že něco hučí. M, která zrovna vaří večeři, nakoukne ven a tam nic neslyší. Přestože jsme už delší dobu nepouštěli vodu, nám běží čerpadlo. Rychle ho vypínáme a všímáme si, že po podlaze se směrem dopředu valí voda. Všechny věci, které sušíme pod stolem, jsou jí nasáklé. Otevřu dveře do garáže a zjišťuji, že se uvolnil spoj jedné z hadic a čerpadlo už vypumpovalo do vestavby asi 40 l vody.
Mokro je všude: na koberci, na linu, pod linem, ve skříňkách a bohužel i v podlaze. Z podvozku dodávky teče voda. Odvrtáváme lištu v bočních dveřích, abychom mohli přizvednout lino a pokusit se vodu pod ním vysušit. Ve snaze vyhnat z podlahy co nejvíce vody, najedeme s dodávkou skoro až do příkopu tak, aby byla v co největším náklonu dopředu. Topení opět zapínáme naplno a já se pokouším opravit rozpojený rozvod. Celý zbytek norské akce (a i poté) každou chvíli v obavách posloucháme, jestli někde něco nekape. Nakonec uleháme v přetopené dodávce až kolem půl jedné v noci.
Sobota 24. 8. 2024: přejezd na Lofoty
V noci začíná zatím asi nejsilnější vítr a dodávka se opět kymácí, takže se nám nespí úplně ideálně. Vstáváme a začínáme uklízet pozůstatky po včerejší vysušovací akci. Usazujeme zpět lino, vracíme bedny do garáže, převěšujeme mokré věci a snídáme. Po snídani vysajeme celou dodávku a jedeme zpět do Bodø, kde bychom se chtěli nalodit na trajekt na Lofoty. Při příjezdu do přístavu vidíme tři plné řady aut, které mají na trajekt rezervaci, a jednu zpola plnou řadu bez rezervace, kam se řadíme i my.
M jde dozadu na postel, já si otočím sedačku spolujezdce do obytného prostoru a přemýšlíme, jestli vůbec trajekt v tomhle počasí pojede. Z vedlejšího auta zaslechnu chlapíka, jak říká, že měl rezervaci na sedm ráno a vypadá to, že pojede až v šest večer. Jdu tedy obhlídnout okolí v naději, že narazím na nějaké informační tabule nebo okénko. Což sice nenarazím, ale při návratu k dodávce mě osloví jedna z místních s tím, jestli bych nemohl s dodávkou couvnout, že potřebuje z řady odjet. Říká, že trajekt v 16:00 je pro nepřízeň počasí zrušen. Protože předpokládáme, že do trajektu v 18:00 se se všemi rezervovanými auty nevejdeme i kdyby jel, odjíždíme i my.
Vyrážíme do tři hodiny vzdáleného přístavu Bognes, odkud jezdí trajekt na přilehlé souostroví Vesterály, ze kterého jde na Lofoty přejet po silnici. Protože nejede zdaleka po tak otevřeném moři jako trajekt z Bodø, myslíme si, že by mohl plout. Cestou vydatně prší. Do Bognes dojíždíme v 17:40 - pět minut před plánovaným odjezdem trajektu. Ten tu ale není a nevidíme ho ani na online mapě lodí. Nakonec se naloďujeme na další trajekt v 18:30. Prvních 15 minut je celkem klidných, pak ale vyplujeme zpoza poloostrova a loď se začíná silně kymácet. Bok a příď rozráží vlny tak velké, že vodní tříšť stříká až na naše okna na nejvyšší palubě. Zatímco já tím nijak zvlášť netrpím, M není moc dobře a upřeně se dívá z okna. V půlce plavby vidíme totožnou loď plující do protivky, na které je jasně vidět, jak moc se houpe a poskakuje. To ve mně vyvolá trochu obavy o zabrždění dodávky v podpalubí.
Po připlutí míříme směrem k 250km vzdálenému městu Å, nedaleko kterého jsme se původně měli vylodit. Na online kamerách zjišťujeme, že trajekt z Bodø nakonec vyplul kolem 18:40 a pobral všechny, kteří tam počkali. Zatímco já si říkám, jestli jsme tam neměli počkat a ušetřit si tak mnoho a mnoho hodin jízdy, M je ráda, že jsme místo tří hodin pluli jenom jednu. Na nocoviště dorážíme ve 20:20. Spolu s dalšími dvěma obytňáky spíme pár metrů od hlavní cesty na parkovišti, které je kryté před větrem.
Neděle 25. 8. 2024: Lofoty
Ráno překvapivě neprší a poprvé není ani ranní mlha. Posnídáme müsli s jogurtem a vyrážíme. Zanedlouho míjíme první ceduli s nápisem "Lofoten", čímž vjíždíme na slavné souostroví. Zastavujeme na odpočívadle s dřevěným chodníkem, ze kterého je dobrý výhled na fjord a pobřežní městečko. Záchody, do kterých jsme chtěli vyprázdnit ten náš dodávkový, jsou bohužel mimo provoz. Na následujícím odpočívadle jsou záchody zpoplatněné (15 NOK; 33,- Kč) a při vstupu je potřeba přiložit platební kartu. Později zjišťujeme, že je to na Lofotech standard. Cestou často zastavuje, fotíme a kocháme se. Dokonce narážíme na písečnou pláž, kde jsou místní i přes chladné počasí ve vodě (v neoprenech).
Když později projíždíme strmým tunelem spojujícím dva ostrovy - nebo možná fjordy - pod vodou, potkáváme tam cyklistu, čímž se potvrzuje naše domněnka o tom, že musí dlouhé, strmé a často špatně osvětlené tunely projíždět. Zastavujeme u pláže Rambergstranda, kde se během oběda opět rozprší. Na konci pláže se mezi dešťovými mraky rýsují vrcholky hor. Při našem odjezdu pršet přestává a na obloze se objevuje jasná duha.
Ve vesničce Hamnøya se dostáváme do turisticky nejvytíženějšího místa Lofot. Zatímco jinde nás absence turistů na nejznámějším souostroví Norska v hlavní sezóně překvapila, tady je jich hodně. Přejíždíme dva jednosměrné mosty řízené semafory a při průjezdu kolem vyhlídky Reinebringen kvůli enormnímu množství turistů vzdáváme plánovaný výšlap. Vzhledem k tomu, jak málo jsme jich zatím potkávali, jsme marně doufali, že ani tady by nemusel být moc nával.
Dojíždíme na úplný konec Lofot, kde ve městečku Å zastavujeme na prostorném parkovišti. Krátce se rozhlédneme kolem a vyrážíme zpět. Na uzoučké cestě, kde se místy nevyhnou ani dva malé osobáky, máme štěstí - všechny obytňáky a autobus jedoucí do protivky totiž potkáváme na mimořádně širokých místech. Z cesty se ještě jednou ohlížíme na schody vedoucí na proslavenou vyhlídku. Z dálky je zřejmé, že zřídka přerušovaný zástup lidí vede od úpatí hory až na vrchol.
Parkujeme na jednom z odpočívadel a starou už nepoužívanou silnicí vyrážíme po pobřeží na obhlídku 35 minut vzdáleného městečka Hamnøya. Sluníčko se dávno schovalo za mraky a než se stíháme vrátit, začíná silně pršet. Schováme se do malé autobusové zastávky, kde přečkáme to nejhorší. Poté se vydávám pro dodávku, zatímco M v zastávce čeká s fotobrašnou a péřovými bundami, které si nechceme zbytečně zamokřit.
Cestou na nocoviště narážíme ještě na dva vysoko vypoulené mosty, které mají rovněž jen jeden pruh, ale nemají semafor. Místo toho je na úplném vrcholu mostu, ze kterého je vidět až na konec, místo na vyhnutí. Spíme na odkrytém parkovišti na pobřeží, kde už tradičně silně fouká. Tentokrát si ale dáváme záležet na tom, abychom se k větru, který tentokrát v průběhu noci nezmění směr, natočili čumákem, takže se nám spí dobře.
Pondělí 26. 8. 2024: horšící se počasí a další problémy s vodou
Když jdu ráno na odpočívadle, kde jsme spali, na záchod, je hezky a slunečno. Když pak ze záchodu vycházím, ochrstne mě voda hned, jak otevřu dveře. Za silného deště se vracím do dodávky, zatímco M zrovna dohonila jeden z našich koberečků, který odfoukl větrný poryv. Dnes je v plánu přejet k městečku Andenes, kde bychom chtěli navštívit velrybářské muzeum. Protože víme, že dnešní otevírací dobu nestihneme, nemusíme nijak spěchat.
Cestou si párkrát zajíždíme na odpočívadla, která jsou často vybudována u nějaké historické nebo turistické zajímavosti. V průběhu dne nejdřív prší jen málo a přerušovaně, odpoledne se ale rozfouká natolik, že to s dodávkou cloumá i za jízdy. Vůbec poprvé taky vidíme rozsvícenou výstražnou ceduli upozorňující na sílný vítr při vjezdu na mosty. Ukazuje 72 km/h. Nahoře na mostě potkáváme cyklistu, který ve velkém náklonu jednou rukou vede kolo a druhou se přidržuje zábradlí.
Kolem poledne zastavujeme na jednom z odpočívadel a čekáme, až přejde nejhorší déšť a vítr. Vaříme oběd, brouzdáme na internetu a dospáváme. Dál pokračujeme kolem půl čtvrté. U M panuje pochmurná nálada z toho, že celý den prší a my jen sedíme v dodávce a jedeme. Všechny naplánované body programu v této části Norska jsme museli škrtnout.
Nocujeme u jezera Einlettvatnet, kde pozorujeme rychle běžící mraky, vaříme večeři, voláme domů a když se chystáme hrát kostky, zaslechneme najednou zvuk kapající vody. Při kontrole rozvodů v garáží zjišťujeme, že povolil další spoj. Naštěstí jsme se minule poučili a čerpadlo zapínáme jen ve chvíli, kdy pouštíme vodu, takže místo mnoha desítek litrů jako minule tentokrát vykapalo jen tolik, kolik bylo natlakováno v systému. Spoj sice provizorně opravím, ale bude potřeba dotáhnout i všechny ostatní, na což tu nemám klíč.
