Chorvatsko 1: Záhřeb, Plitvická jezera a podzemní letiště Željava
Odjezd (24. 10. - 25. 10. 2024)
Po doladění problémů a nedodělků zjištěných při výjezdu do Norska a následném zdlouhavém balení, ve čtvrtek 24.10.2024 večer konečně vyjíždím. Cestou k brněnské IKEA, před kterou nocuji, vidím z auta padat bolid tak jasný, že jsem si zpočátku myslel, že jde o dálková světla protijedoucího auta.
Vstávám kolem deváté a po snídani vyrážím dokoupit pečivo. Původně jsem měl v plánu v doručovacím boxu hned vyzvednout náhradní kokos do záchodu, který mi sem měl dnes ráno příjít. Ten tu bohužel zatím není, takže vyrážím rovnou do Ikei, kde jsem brzo a asi pět minut čekám ve frontě na otevření. V rychlosti koupím organizační krabice do skříněk, naobědvám se, vyzvednu kokos, který mezitím s asi dvouhodinovým zpožděním přišel, a vyrážím do města. Musím se totiž ještě zastavit v Mironetu a koupit externí disk pro skladování fotek a myš k notebooku, kterou jsem zapomněl doma. Tím jsou moje pojížďky v Brně hotové a já vyrážím do Chorvatska.
Protože si nechci kvůli jednomu průjezdu kupovat dálniční známky, sjíždím z dálnice před hranicemi a skrz Slovensko, Maďarsko a Slovinsko pokračuji po okrskách. Značnou část trasy Slovenskem a Maďarskem jedu přímo podél cyklotrasy, kterou jsem jel loni k Balatonu. Na všech hranicích - kromě Česko-Slovenských - projíždím rozpadajícími se pohraničními komplexy, které vypadají, že jsou opuštěné alespoň půl století (i když tomu tak samozřejmě není). Při vjezdu do Slovinska jsou tam také postaveny buňky s policisty, kteří všechny zastavují a mě se vyptávají, kam jedu, co vezu a zběžně nahlíží dovnitř. Bez zastávky dojíždím až k městu Varaždin asi 30 km za Chorvatskými hranicemi.
Chorvatsko 1 (26. 10. - 30. 10.)
Parkování ve Varaždinu je obtížné. Všechny tři parkoviště, které jsem měl vyhlídnuté, se nachází u hřbitovů a vzhledem k pátečním Dušičkám jsou plné. Nakonec nacházím místo na parkovišti asi 2 km od centra a vyrážím shánět SIM kartu.
Cestou procházím kolem Starého hradu, který býval - než Chorvatsko přešlo na Eura - na pětikunové bankovce. Skrz rušný trh pak pokračuji na hlavní náměstí, kde se mi na druhý pokus v trafice daří koupit datovou SIM kartu. Za neomezená 4G data na 10 dní platím 10 euro (další možností bylo 120 GB na 30 dní také za 10 euro). Ještě trochu pobrouzdám hezkým historickým cetnrem, vracím se zpět k autu a vyrážím směr Záhřeb.
Protože se snažím vyhnout mýtu, jedu většinu cesty zvlněnou krajinou mezi vesničkami. Míjím spoustu polností a hezky nasvětlených podzimních listnatých lesů. Spát plánuji v pohoří Medvednice těsně před Záhřebem. Po četných serpentinách vystoupám až do výšky 990 m. n. m., odkud sjíždím jednosměrnou cestou do Záhřebu. Žádné z míst, na které narazím, se mi ale nepozdává, takže ze Záhřebu vyjíždím jinou jednosměrnou cestou zpět nahoru. Tam naražím na hezký rovný plácek s rozhledem na celé město i daleko za něj.
Záhřeb
Na místě travím dva a půl dne a dál pokračuji na obhlídku Záhřebu. Přestože je pondělí dopoledne a nikde nevidím žádné turisty, je hustý provoz a nedaří se mi zaparkovat na žádném z vytipovaných parkovišť. Nakonec se uchytím až na břehu řeky Sávy, odkud je to do centra asi tři kilometry.
Historickému centru, které se rozprostírá na dvou pahorcích, dominuje gotická katedrála Nanebevzetí Panny Marie, svatého Štěpána a svatého Ladislava. V době mé návštěvy byly obě její 108 metrů vysoké věže (jedná se o nejvyšší stavbu Chorvatska) obehnány ohromným lešením. V březnu 2020 totiž Záhřeb postihlo silné zemětřesení, při kterém se vrch jedné z věží ulomil a vrch druhé věže musel být kvůli poškození následně odstřelen. Katedrála je od té doby v rekonstrukci a datum jejího znovuotevření není stanoveno.
Plitvická jezera
Před návštěvou národního parku Plitvická jezera, který je s milionem návštěvníků ročně nejnavštěvovanějším Chorvatským parkem, se náhodně dozvídám, že počet lístků v prodeji je limitován a že je dobré, si je koupit předem. Při kontrole dostupnosti na stránkách parku zjišťuji, že zítra jsou volné lístky jen mezi sedmou a devátou ráno. Vstávám proto brzy a do vstupní brány parku vcházím před osmou. Příjemným překvapením je mimořádná sleva vstupného, které by mělo ještě tři dny stát mezisezónní cenu 23 eur (plus 13,5 euro parkovné), ale prodává se za mimosezónní cenu 10 eur (plus 13,5 euro parkovné).
V parku se nachází šestnáct jezer různých velikostí, mezi nimiž - často vodopády - protéká velké množství vody, která z posledního jezera nakonec vytéká v podobě řeky Korany. První turistický chodník byl u jezer vyznačen už v roce 1888 a zatímco v polovině 19. stol. byla většina chodníků zhotovena z betonu, dnes jsou dřevěné. To vyžaduje rozsáhlou údržbu - každý rok jsou v parku znovupostaveny asi 2 km dřevěných chodníků, které buď ztrouchlivěly, nebo se ocitly pod hladinou jezer stoupající v důsledku růstu pěnovcových bariér.
Pěnovec je druh travertinu, který vzniká rozpouštěním vápence při průchodu vody horninou a jejím následným kontaktem se vzduchem. Kontakt se vzduchem je umocněn v případě vodopádů nebo kaskád, kdy na Plitvických jezerech - jako jednom z mála míst na světě - došlo k vytvoření pěnovcových jeskyní. Jedna z těchto jeskyní je pojmenovaná po česko-chorvatském vědci Gustavu Janečkovi, který se zasloužil o zvelebení jezer a před svou jeskyní nedaleko Velkých kaskád má pamětní desku.
Navzdory předpovědi je zataženo a trochu mlžno. Dopoledne je mi to sice trochu líto, ale když později při návratu na parkoviště potkávám doslova davy protijdoucích turistů z celého světa, jsem nakonec rád, že není o moc lepší počasí, které by jich sem bezpochyby přilákalo ještě více. Po asi 15km procházce kolem jezer, se lodí, jejíž využití je v ceně lístku, vracím co nejblíže mému parkovišti. Z nejbližšího přístavu jsou to ještě asi 3 km. Přestože už je kolem třetí hodiny odpoledne a park za dvě hodiny zavírá, potkávám nejpočetnější skupiny turistů právě tady.
Po návštěvě parku plánuji přejet na podzemní letiště Željava, kde jsem chtěl nocovat. Komplex, který se nachází na chorvatsko-bosenské (a tím pádem i Schengenské) hranici, je ale údajně silně střežen policisty, kteří každý večer všechny vykážou. Vzhledem k tomu, že hranice zde vede přímo skrz ranvej a podzemní tunely ústící na chorvatské i bosenské straně, by asi jinak nebylo možné uhlídat ilegalní migraci, která tady prý probíhá. Nocuji proto asi 13 km od hranic s tím, že se na základnu vypravím ráno.
Podzemní letiště Željava
Letiště bylo vystavěno v letech 1959-1968 a používáno bylo až do roku 1992 (zvláště intenzivně pak během války v Jugoslávii v roce 1991). V roce 1992 bylo letiště zničeno Jugoslávskou lidovou armádou a armádou Republiky Srbská Krajina, které částečně zdemolovaly ranveje a v podzemních útrobách detonovaly desítky tun exploziv. Podle svědectví místních se z tunelů kouřilo ještě půl roku po odstřelu. Tunely ale výbuch přečkaly.
Na jednu z ranvejí, která ze skály vychází, dojíždím kolem osmé ráno. Při průzkumu komplexu trochu zalituji, že někteří z turistů na Plitvických jezerech se nevydali raději sem. Jsem tu totiž úplně sám a fakt, že mám zrovna rozposlouchanou audioknihu Metro 2033 (postapokalyptický příběh o přeživších v tunelech metra) mé odvaze moc nepřidává. Zatímco fotím stotunové betonové dvěře, které nejspíš rozerval výbuch, přichází německy mluvící pár a na mobilu mi ukazuje mapu komplexu. Je mnohem větší, než jsem očekával. Tunelů - většinou v šířce umožňující pohyb letadel - je tu asi 3,5 kilometru.
Zrovna když přijíždí několik dalších turistů a v tunelech přestává být strašidelné pusto, dochází mi baterka ve svítilně. Zatímco se svítilna dobíjí, vařím v dodávce oběd. Odpoledne se vydávám do nejvzdálenější části komplexu, kde se původně nacházela kantýna, kuchyně, operační středisko a další podpůrné prostory. Všichni turisté bohužel mezitím odjeli, takže širokánskými tunely, ve kterých se neustále mění a znásobuje ozvěna mých kroků a kapající vody, jdu sám.
Protože se návštěva letiště vyvinula v celodenní záležitost, odsouvám návštěvu bosenského města Bihać a nedalekého hradu Ostražac na zítra. Už jen přejíždím hranice do Bosny a nocuji na odpočívadle pod kopcem s několika kamennými sloupy.
