Pamir Highway: Uzbecký Samarkand a návrat do Oše
Neděle 28. srpna 2022: přejezd hranic do Uzbekistánu a samarkandský Registan
Z Panjakentu vyjíždíme asi v devět ráno a ještě před cestou na 20 km vzdálenou hranici navštěvujeme vykopávky starého města. V místě, kde v letech 400 až 800 stával starý Panjakent, není vidět téměř nic, takže se nezdržíme dlouho a na hranici dorážíme už v 9:45. Jako turisté jsme opět puštěni přednostně. Zatímco tádžickou výstupní kontrolu (rentgen zavazadel, pasová kontrola a papírování) absolvujeme společně, na uzbeckou stranu se opět musíme rozdělit - já a I vyrážíme na přechod pro pěší, zatímco R projíždí s autem. Jede přes desinfekční bazének, najíždí do obřího rentgenu, kam se vejdou i celé kamiony, najede na rampu, kde si nechává zkontrolovat podvozek a nakonec dvakrát vyskládá vše z auta, které prozkoumávají policejní psi.
Zatímco čekáme na R, dáváme se s I do řeči s Rusem, který také čeká na "své" auto. Kromě cestovatelských témat se ptá také na to, jak je to teď u nás s plynem, když už nemáme ten ruský. R ve 12:45 přijíždí, takže můžeme pokračovat do Samarkandu, kde máme trochu problémy se sehnáním ubytování. Kartu totiž nikde neberou a banky (včetně bankomatů) jsou v neděli zavřené. Nakonec se nám podaří najít bankomat na ulici, vybíráme milión uzbeckých somů (asi 2 330,- Kč) a jdeme se ubytovat do hostelu Registan Emir (23 dolarů za 3 osoby).
Odpoledne vyrážíme na obhlídku komplexu Shah-i-Zinda - tisíc let staré nekropole, ve které se nachází mnoho zdobných hrobek. Pohybuje se tu docela dost zahraničních i místních turistů. Z nekropole se přesouváme k asi 2 km vzdálenému Registánu přímo v centru města.
Registán (z perštiny "písečné místo") je velké historické náměstí ze tří stran obklopené medresy (islámská náboženská škola) s monumentálními průčelími. Historicky sloužilo náměstí jako shromaždiště při přednesu královských provolání, centrum vědy i obchodu. Dnes je vyhledávanou turistickou destinací a za vstup na něj (a tím pádem i do všech třech medres) se platí vstupné (5 euro za osobu), které šlo v našem případě zcela jistě do kapsy výběrčímu.
Na náměstí a v přilehlých medresách trávíme celý zbytek odpoledne a večera. Krátce po setmění začítá světelná šou, kdy jsou průčelí medres za doprovodu hudby střídavě nasvětlovány světly různých barev. Když už se máme k odchodu, nabízí nám místní hlídač, že nás za 5 euro na osobu nechá vystoupit na jeden z 33 metrů vysokých minaretů.
Po návštěvě Registánu se zastavujeme na večeři. Já mám výborné dýní plněné taštičky, R a I mají šašlik. Včetně kompotů na pití platíme asi 230,- Kč za tři osoby.
Pondělí 29. srpna 2022: Samarkand a přejezd do Gulistonu
Ráno posnídáme a vyrážíme pokračovat v prohlídce města. Jako první navštěvujeme Gur-e Amir (v překladu "Králova hrobka") - mauzoleum turkického dobyvatele Timura. Kromě samotné stavby, která je architektonicky významná a inspirovala mnoho staveb v celé Asii, je nejzajímavější Timurův nefritový náhrobní kámen. K hrobce se také váže Timurova kletba, která říká, že kdokoliv hrobku otevře a vyruší Timura z věčného odpočinku, přivolá na sebe hněv dobyvatele strašnějšího, než byl on sám. Když chtěli sovětští archeologové hrobku prozkoumat, muslimští duchovní je před tím zrazovali. Hrobku nakonec otevřeli 20. 6. 1941 - dva dny před invazí nacistů do Sovětského svazu.
Dále navštěvujeme hrobku proroka Daniela (reps. jednu z mnoha údajných hrobek tohoto starozákonního proroka). Zajímavostí je, že protože Daniel údajně neustále roste, je zde pohřben v 18m sarkofágu. Pragmatičtější výklad je, že Timur v obavě z vyloupení pozůstatků nechal zkonstruovat dlouhý sarkofág, aby bylo obtížnější ostatky ukrást.
Naší poslední zastávkou v Samarkandu je Ulugh Begova observatoř. Ačkoliv byla v roce 1449 zničena a znovu byla objevena až v roce 1908, hrála v dějinách astronomie významnou roli. Kromě katalogu asi tisíce hvězd, který byl používán až do 19. stol., tu také spočítali délku roku s přesností na 25 sekund a určili náklon zemské osy s velmi vysokou přesností. Dnes je v observatoři k vidění zejména dochovaná podzemní část 11m sextantu - vé své době se jednalo o největší astronomický nástroj na světě.
K obědu si v restauraci dáváme pivo Pulsar, které v Uzbekistánu tradičně vaří český sládek. Poté se začínáme vracet do Oše. Po zvlněné silnici nemůžeme jet moc rychle, protože se auto - zřejmě vlivem ulomených tlumičů a stabilizátoru - značně houpe. Jedinou zajímavostí dnešní cesty jsou velbloudi, které u dálnice vidíme. Kolem sedmé večer dojíždíme do 200 km vzdáleného Gulistonu, kde nocujeme za 350 000 somů (asi 815,- Kč) za tři osoby a noc.
Ještě večer vyrážíme hledat benzinku, kde bychom mohli dočepovat benzín 95. Bežně je tu totiž k dostání jen plyn, na který tu jezdí naprostá většina aut. To se nakonec podaří a my čepujeme za 12 500 somů (asi 29,- Kč) za litr. Cestou zpět ještě nakupujeme místní víno (40,- Kč) a vodku (60,- Kč). Při průjezdu nočním městem si nejde nevšimnout, že tu všechno zářivě svítí - je to oslňující a připadáme si trochu jako na pouti.
Už dříve jsme si také všimli toho, že v Uzbekistánu jsou skoro všechna auta bílá, přičemž alespoň 80% z nich je značky Chevrolet. Jedná se o domácí produkci - v zemi se vyrobí asi 450 000 aut ročně pro domací spotřebu i export do zemí SNS (společenství sdružující některé postsovětské státy). Zatímco v sousedním Turkmenistánu je bílá barva aut vynucena státem, tady je volba zcela dobrovolná a bílá auta tu jezdí především z praktických důvodů.
Úterý 30. sprna 2022: návrat do Oše
Po snídani se odhlásíme z hotelu, dostáváme registraci, kterou za nás vyřídili, a odjíždíme. Cestou zastavujeme u pole, kde si prohlížíme bavlníky a pár si jich bereme s sebou. Na hraniční přechod Dustlyk dorážíme v 16:20. Vyplníme papír pro sběr razítek, který nám voják podá přes plot, a ačkoliv před námi další osobní auta nejsou, čekáme asi 50 minut.
Po vjezdu do areálu se klasicky rozdělujeme a zatímco R vyráží sbírat razítka, já a I jdeme na přechod pro pěší. Za uzbeckou celnicí se setkáváme a na tu kyrgyzskou už pokračujeme společně. Nastává tam trochu zmatek. Jediným naším dokladem k autu je na stroji psaný švýcarský techničák, který jsme si zrovna tak mohli vyrobit včera večer v Gulistonu. Celníci v něm neúspěšně hledají číslo dokumentu a chtějí ho vědět po nás.
Jeden z náhodných místních, který rovněž čeká u celního okénka, se ptá, jestli nejsme od Oibeka. Když mu to potvrdíme, vytahuje mobil a přes videohovor mu volá (samozřejmě navzdory přísnému zákazu focení a natáčení). Celník se s Oibekem domluví a my jsme vpuštěni zpět do Kyrgyzstánu, ze kterého jsme před dvěma týdny odjížděli s (nakonec nenaplněnou) nadějí, že dojeme k jezeru Karakul.
Mercedes ML 230 v žalostném stavu Oibekovi vracíme a na posledních pár dnů dostáváme náhradní Toyotu Land Cruise Camo. Po předání aut jdeme na pokoj, kde dostávám horečku a usínám.
