Bosna a Hercegovina 2: Pločno, Jablanica, Sarajevo, Jajce a Trebinje
(16. 11. - 26.11. 2024)
Výstup na horu Pločno
17,1 km
1 207 m
1 207 m
Z parkoviště, kde jsem už třetí den spal, vyrážím kolem osmé hodiny ráno. Po prvotních zmatcích s přeloženou turistickou trasou, která je v mojí mapě zaznačena po staru, už sleduji dobře značenou stezku. Ráno mrzne a ve stínu je mi i za chůze trochu zima. Po asi hodině a půl ale vycházím nad úroveň lesa, kde mezi skalami občas prosvítá slunce. Celý den má být zcela jasno, takže se na asi dvoukilometrovém rovinatějším úseku opět ohřeju.
Přicházím k rozcestníku ve výšce asi 1 800 m. n. m., od kterého vede na vrchol strmá pěšina zakončená klikatícím se stoupáním v suťovisku. Na vrchol hory Pločno (2 228 m. n. m.) dorážím těsně před polednem. Na vrcholu opět chytám mobilní signál, díky kterému mi přichází SMS s oznámením, že mi za 15 minut vyprší můj místní mobilní tarif, který jsem se už dříve bez úspěchu pokoušel obnovit na internetu. Tentokrát je ale přiložen odkaz pro dobití. Protože mám slabý signál, který mi navíc každou chvíli skončí, rychle přeposílám zprávu R s prosbou o dobití účtu.
Zatímco se kochám okolními výhledy do všech stran, pípne mi zpráva a internet se opět rozjede. Po bezproblémovém sestupu zpět na parkoviště mi v dodávce najednou data přestávají fungovat. Uvědomím si, že jsem si nový balíček neaktivoval a místo 20 GB si veškerý dobitý kredit vyplýtval na 180 MB. Kousek od dodávky se mi naštěstí daří chytit signál na mojí českou SIM kartu, ze které si můžu zavolat domů s prosbou o další dobití. Tentokrát balíček aktivuji a na další týden mám internet vyřízený.
Nemilým zjištěním při návratu do dodávky je fakt, že se mi nedobila baterka, na což jsem vzhledem k jasnému a slunečnému dni spoléhal. Oblast garáže, ve které je baterka umístěna, bohužel není současnými rozfuky teplého vzduchu snadno vytopitelná. Protože byla v dodávce celý den zima a baterku za mrazu dobíjet nelze, tak do ní solární panely nic nenabily. Toto se ukázalo jako poměrně velký problém, který bude potřeba v nejbližších týdnech vyřešit. Sehnat tu někde potřebné díly pro předělání rozfuků ale nebude jednoduché.
Jablanica
Do města Jablanica sjíždím hlubokým sevřeným údolím po zdevastované cestě, kde často mizí asfalt a občas je jeden z pruhů zablokovaný sesuvem nebo velkým balvanem. Při říjnových povodních byla tato oblast nejhůře postiženou v rámci celé Bosny a Hercegoviny. Nad přilehlou vesnicí Donja Jablanica se zhroutil lom, v důsledku čehož ve vesnici zemřelo 21 ze 440 obyvatel.
Ve městě parkuji na klidném parkovišti nedaleko parku při muzeu Bitvy za raněné na řece Neretvě. V okolí řeky se odehrály finální boje Čtvrté nepřátelské ofenzivy proti jugoslávským partyzánům - jedné z nejvýznamnějších událostí druhé světové války na území Jugoslávie.
Vedle parku a muzea se nachází zničený most, který byl odpálen celkem čtyřikrát. Poprvé na příkaz Tita (tehdy partizánského vůdce), který byl se svoji jednotkou v Jablanici obklíčen nacisty a bylo jasné, že most neubrání. Podruhé nacisty poté, co jej partyzáni opravili a překročili přes něj řeku Neretvu. A nakonec dvakrát pro účely natáčení filmu Bitva na Neretvě (1969) - tehdy se jednalo o nejdražší film ve východní Evropě. Rozpočet pro něj schválil Tito; tehdy už v roli Jugoslávského prezidenta. Ani jeden ze záběrů na odstřel mostu nebyl nakonec kvůli hustému bílému dýmu použit a scéna byla dotočena ve filmových ateliérech v Praze, kde postavili a odstřelili jeho repliku.
Sarajevo
Cestou do Sarajeva chci navštívit Titův bunkr, který je bohužel zavřený. Asi hodinová zajížďka prodloužená skoro půlhodinovým čekáním u semaforu na zpola uzavřené silnici je tak zbytečná. Při příjezdu do Sarajeva mě vítá cedule s olympijskými kruhy a velkým nápisem "SARAJEVO - 1 425 dnů v obležení".
Za války v Bosně bylo Sarajevo obléháno téměř čtyři roky, což z něj činí jedno z nejdéle obléhaných měst v moderních dějinách - obléhání trvalo o rok a půl déle než obléhání Leningradu. Asi rok po začátku obležení byl vybudován 785 m dlouhý tunel, který byl jedinou spojnicí do města. Obyvatelé museli vyžít se 159 gramy jídla na den. V 60km okruhu kolem města bylo rozmístěno 2 100 dělostřeleckých baterií - v průměru jedna každých 30 metrů.
Během následujících několika dní, které trávím na parkovišti nedaleko Sarajeva, se ochladí a napadne asi 15 cm sněhu. Zasněžené a ledem pokryté solární panely ještě prohloubí můj problém s nedostatkem elektřiny, kterou se mi kvůli zataženému počasí stále nepodařilo dobít. Při vyjížďce na obhlídku města, se navíc rozsvěcuje kontrolka motoru a hlásí zkrat na čidlu spojky. Podle instrukcí, které hlásí, že se problém už dále nevyskytuje, chybový kód mažu.
V centru Sarajeva procházím Baščaršijou - historickou čtvrtí z 15. stol, která funguje jako (z velké části turistický) bazar. Přestože je tu dnes turistů naprosté minimum, je tu velice živo. Protože je kolem nuly a já mám od všudypřítomného roztátého sněhu promoklé boty, zastavuji se na chvíli ohřát v jedné z mnoha čajoven, kde dostávám velký turecký čaj (asi 50,- Kč). V čajovně jsou turecké záchody se sprškou, hoří tu vonné tyčinky a je tu zakouřeno. Celkově to tu - stejně jako v celé čtvrti - působí hodně orientálně.
Odpoledne navštěvuji Galerii 11/07/95 (15 KM / 200,- Kč vstup + 5 KM / 65,- Kč audioprůvodce), která obsahuje trvalou expozici věnující se Srebrenickému masakru, při kterém bylo zavražděno přes 8 000 civilistů. Kromě několika desítek fotografií, které jsou doprovázeny výkladem audioprůvodce, je tu k vidění také několik dobových krátkometrážních filmů. Kromě zjevného viníka, kterým je Republika srbská, výstava silně akcentuje vinu OSN, zejména Nizozemska, které v oblasti střežilo tzv. bezpečnou zónu a na spáchané genocidě nese částečnou vinu. Celá výstava je velmi emotivní a někteří z návštěvníků pláčou.
Večer s dodávkou vyjíždím na kopec nad městem, kde by se kromě místa k přespání s hezkým výhledem, měla nacházet také zchátralá a posprejovaná olympijská bobová dráha. Přestože jedu jen po hlavních cestách, dostávám se do strmého kopce, kde se mi začínají protáčet kola. Kopec, který zřejmě zrovna namrzá a ještě není posypán, nakonec s velkými problémy vyjedu a při postávání ve všudypřítomných kolonách trasu přeplánuji tak, abych jel po té nejhlavnější cestě, která tímto směrem vede.
Při výjezdu za Sarajevo mě vítá obrovská cedule "Republika Srpska - Welcome!" a na všech pouličních lampách visí srbské trikolóry. Po hlavní silnici, která je hezky prohrnutá, nasolená a poštěrkovaná se zpočátku jede dobře, za pár kilometrů ale začíná poprašek sněhu, štěrk postupně mizí a já cítím, že ztrácím přilnavost. Protože je to do sedla, kde jsem chtěl nocovat, ještě asi 3 km a situace se stále zhoršuje, využívám boční odbočky a pokouším se otočit zpátky dolů. To se mi po asi půlhodinovém snažení nakonec daří a já sjíždím zpět na místo, kde jsem spal předchozí tři noci.
Republika Srpska a Federace Bosny a Hercegoviny jsou dva hlavní celky tvořící Bosnu a Hercegovinu. V Republice srpské dnes žije naprostá většina bosenských srbů. Republika zabírá asi polovinu rozlohy státu a je značně autonomní - má vlastní vládu, parlament, prezidenta nebo vlajku, která je až na absenci státního znaku shodná s vlajkou Srbska. Vztah obou celků je i dnes velmi problematický.
Jajce
V obavách z horských průsmyků, kterým se tu nedá vyhnout, si následující den cestou do města Jajce kupuji sněhové řetězy. Už od rána velmi hustě prší, díky čemuž mi konečně roztaje mohutná sněhová čepice zakrývající solární panely. V hustém dešti sice nic nedobiju, ale jsem připraven na zítřek, kdy by mělo být zcela jasno. Kolem druhé hodiny začíná navzdory předpovědi opět mrznout a déšť se mění v husté sněžení. Výjezd do tisíc metrů vysokého sedla raději odkládám na zítřek a nocuji v městečku Travnik. Jeho historické centrum a přilehlou pevnost, ale nenavštěvuji.
V Jajce obhlížím pevnost vsazenou do hezkého historického centra a mohutný městský vodopád. Všude je tu sice rozsáhlá turistická infrastruktura, ale díky tomu, že je konec listopadu, tu téměř žádní turisté nejsou. Při odjezdu zjišťuji, že mám rozbitý stěrač a během jeho demontáže si navíc všímám, že nádobka na chladící kapalinu je skoro prázdná. Cestou ji proto dokupuji a dolévám jen proto, abych zjistil, že domnělá hladina chladící kapaliny jsou jakési usazeniny na dně nádobky a její množství bylo celou dobu v normě.
Trebinje
Mojí poslední zastávkou v Bosně a Hercegovině je město Trebinje, o kterém průvodce Lonely Planet tvrdí, že je v Republice srpské městem zdaleka nejhezčím. Po krátké procházce Starým městem z doby osmanské vlády v 18. století, vyjíždím směr Dubrovník. Těsně před překročením hranic do Chorvatska zastavuji na vyhlídce u cesty, kde přepínám mobil na chorvatskou síť, čímž získávám přístup k internetu. Na místě s hezkým výhledem na moře trávím tři dny.
